Doudleby, kostel sv. Vincence

Kostel sv. Vincence

První písemná zmínka o existenci kostela doudlebského pochází z roku 1143. Nejstarší gotická část nynějšího chrámu je dnešní sakristie a kněžiště, jež pocházejí ze 14. století. V sakristii byly v roce 1903 objeveny a odkryty starobylé fresky, které představují Narození Páně a další výjevy z života Krista a Panny Marie a pocházejí z doby okolo roku 1350. Chrámová loď byla přistavena na konci 15. století. Její dnešní plochostropá podoba pochází z let 1708-1709, kdy byla podle návrhu architekta Pavla Bayera a za finanční podpory knížete Adama Františka ze Schwarzenberku provedena také stavba věže.

Dnešní podoba kostelních oltářů i dalších obrazů a soch je barokní a pochází převážně z první čtvrtiny 18. století. K jeho nejvzácnějším památkám patří obraz Panny Marie (Doudlebské madony). Kopie obrazu se nachází na hlavním oltáři. V roce 1989 vznikl uprostřed presbytáře nový oltář, aby mohl být podle nařízení druhého vatikánského koncilu kněz při sloužení mše obrácen čelem k lidem. K jeho postavení bylo využito kamenných dílů bývalé oltářní mřížky, jež předtím oddělovala kostelní loď od kněžiště.

Madona Doudlebská
Obraz P. Marie je malován na lipové desce 112 cm dlouhé a 84 cm vysoké. V levém dolejším rohu je postava klečícího donátora s orační páskou a nápisem: "Ora pro nob sca dei genitrix" ( v českém překladu:"Oroduj za nás svatá Boží Rodičko"). Podle legendy, kterou poznamenal i třeboňský archivář Petr Světecký, pochází obraz už z doby Slavníkovců. Současní znalci umění se domnívají, že obraz pochází z let 1435-40 a byl namalován neznámým pražským mistrem.

Obraz se těšil zvláštní úctě. V době baroka k němu o poutích směřovala četná procesí z okolí i poutníci z Rakous. Na důkaz vděčnosti byl ověnčen mnoha dary ze zlata, stříbra, šňůrami perel a byla na něm připevněna stříbrná korunka. Po čase bylo skvostů tolik, že byly ukládány do truhly. Úpadek Doudleb jako poutního místa způsobily zákazy poutí v době císaře Josefa II v osmdesátých letech 18. století. Kostel se však ještě dlouho potom stával zastávkou poutníků jdoucích do Římova. Dosud se za hlavním oltářem uchovávají berle, které tu prý zanechal uzdravený invalida. Ještě v první polovině dvacátého století se zde konaly hojně navštěvované poutě na Černou neděli, Svatodušní pondělí a svátku Narození Panny Marie (8. září). Tradice poutě 5. neděle postní - na Doudlebsku zavné lidově Černá - byla obnovena v roce 2011.

Legenda o obrazu
Mnoho vody uběhlo korytem Malše od dob, kdy těžce onemocněl doudlebský plebán Ambrož Sylvány. Ulehl do postele, ovšem žádný lék mu nedokázal vrátit zdraví, poklad nejcennější. Poslední nadějí se mu stala podobizna Madony ve zdejším kostele. Bezvládný kněz požádal o přenesení svatého obrazu do své komory, aby se za vroucích proseb před tváří Panny Marie uzdravil.
Zatím co on pln naděje očividně pookřál, hledaly zástupy věřících marně obraz své patronky v místech, kde na oltáři zel zdobný rám prázdnotou. Boží Matce se stýskalo po zástupech potřebných, a tak projevila své přání. Jednoho jasného rána vstal kněz z postele, aby zjistil proč se tvář Madony tak leskne. Nebyla to rosa, ale po tváři jí stékaly slzy. Setřel svým rouchem slzy, ale pláč neustával. I pochopil její stesk a nechal vrátit obraz na oltář, kam odvěků patřil.

Vzdálenost od objektu