Vilémov-Klášter, kostel sv. Václava

Kostel sv. Václava se nachází na místě s bohatou historií, která se začala psát už v 1. polovině 12. století, kdy se v těchto místech rozkládalo opatství apoštolů Petra a Pavla.
Tento benediktinský klášter, jehož centrum se nalézalo v místech dnešního zámku s parkem a dvorem, zažívalo období největšího rozkvětu za vlády Přemysla Otakara II. ve 13. století. Poté následovalo období častých sporů a následného úpadku. Zánik vilémovského konventu přišel s husitskými bouřemi během 1. poloviny 15. století, kdy došlo několikrát k jeho vyloupení a poboření.
S jistotou víme, že v klášterní ohradě se nacházely kostely dva: konventní chrám sv. Petra a Pavla a farní, zaslíbený Panně Marii (dnes na jeho místě kostel sv. Václava). Farní kostel zanikl patrně společně s klášterem a jediné, co husitskou zkázu přečkalo, je středověká hranolová věž, která je součástí tohoto chrámu dodnes.
Další zmínka je z roku 1639 a to už je připomínán kostel sv. Václava rozměrů nepatrných a již také poškozený. S největší pravděpodobností byl poškozen za řádění švédského vojska pod vedením velitele Dampiera na zdejším panství v roce 1618. Patrně brzy potom byla znovu zřízena fara a kostel nejspíš opraven.
V letech 1726 dal stavebník a patron kostela, hrabě Václav Ferdinand Carreto z Millesima, strhnout nevyhovující a poškozený svatostánek a započal s výstavbou současného chrámu, která byla dokončena o rok později. Sakristie s předsíňkou byla dodatečně přistavena v roce 1738.
Tím došlo k sjednocení podoby chrámu se zámkem, což symbolizovalo spřízněnost zámeckých pánů s kostelem, ke kterému drželi patronátní právo. Kostel od časů výstavby nedoznal žádných stavebních úprav a jedná se tedy o čistou barokní stavbu, neporušenou dalšími stavebními úpravami.

Typologicky představuje kostel jednolodní stavbu s od severu připojenou hranolovou věží a sakristií. Kostel je veden v Ústředním seznamu kulturních památek.

Vzdálenost od objektu